Prevence / Botulotoxin

Botulotoxin

Botulotoxin produkují bakterie

Botulotoxin je v podstatě neurotoxická látka, kterou produkují bakterie s latinským označením Clostridium botulinum. Existuje sedm různých forem botulotoxinu, které se od sebe imunologicky liší. Pro člověka představují nebezpečí především botulotoxiny A, B a E. Pro zvířata jsou nebezpečné naopak botulotoxiny C a D. Botulotoxin může u lidí vyvolat otravy, které jsou obvykle spojené s bolestmi hlavy, závratěmi a celkovou ochablostí a svalovou slabostí. Tyto otravy mohou být doprovázeny také neurologickými poruchami. Typickým příznakem otravy botulotoxinem bývá dvojité vidění. Naopak vysoké teploty se obvykle nedostavují, sliznice bývají suché. Dojde k paralýze svalstva dýchací soustavy a srdečního svalu, poté následuje smrt. Zdrojem nákazy je bakterie, která se vyznačuje velikostí od 5 do 8 pm.

Spory bakterie mohou přežít až desítky let

Spory této bakterie můžeme najít spolu s jinými mikroby především v půdě, kam se dostávají prostřednictvím výkalů zvířat. Spory jsou vysoce odolné vůči vysokým teplotám, k jejich zničení dochází až po varu trvajícím několik hodin. Spory mohou v půdě přežívat i několik desítek let. K množení bakterií dochází výhradně v anaerobním prostředí, tedy bez přítomnosti kyslíku, který vede k zastavení růstu. Pokud člověk či zvíře zkonzumuje potravinu kontaminovanou zmíněnou bakterií, dojde ke vzniku choroby zvané botulismus, která je vyvolána toxickým působením botulotoxinu. Bakterie do organismu pronikne dýchací soustavou, zažívacím traktem, přes zranění na kůži či oční spojivkou. Botulismem se nemůžeme nakazit od jiného člověka trpícím touto nemocí. První příznaky nákazy se obvykle dostaví po několika hodinách. Úmrtnost je značně vysoká, jedná se zhruba o 60-80 % nakažených. Botulismus se dá léčit za pomocí protibotulinového séra. Existuje také očkování botulinovým antitoxinem.

První případ botulismu byl zaznamenán v 18. století

První případ botulismu byl popsán v roce 1735. První epidemie botulismu, o které existují záznamy, vypukla v roce 1793. Odehrála se v jižním Německu a onemocnělo tehdy 13 lidí, 6 z nich nakonec zemřelo. Lékař Justinus Christian Kerner popsal v roce 1817 symptomy botulismu, který byl proto jistou dobu nazýván také Kernerova choroba. Kerner zaznamenal a popsal 230 případů otravy botulotoxinem, ke které došlo díky konzumaci tepelně nedostatečně upravených klobás, které daly botulismu jeho jméno. Název onemocnění je odvozen z latinského označení pro klobásu – botulus. Další epidemie botulismu proběhla v roce 1897 a byla popsána Van Ermengem. Došlo k ní v Belgii, 34 lidí onemocnělo po požití šunky. Van Ermengem správně určil, že u těchto lidí došlo k intoxikaci, jejíž příčinou je právě bakterie Clostridium botulinum. Přišel také na možnost zneškodnit toxin teplem a na to, že je škodlivý jen u některých druhů živočichů. V roce 1904 byl botulismus zaznamenán v Německu, zde se jednalo o botulismus typu A, který do té doby nebyl popsán. V případě botulismu popsaného Van Ermengenem se nejspíš jednalo o typ B. Typ C byl identifikován u skotu a kuřat roku 1922. Botulismus typu D byl zaznamenán u hovězího dobytka. Ohledně typu E bylo zjištěno, že se u člověka projevuje po konzumaci rybího masa. O botulismu typu F existují první záznamy od Mollera a Scheibela z Dánska z roku 1960. Botulismus typu G se podařilo zaznamenat Gimenézem a Ciccarellim. Stalo se tak v Argentině roku 1978. A, B a E jsou základními typy botulismu u lidí. Roku 1980 došlo k použití botulotoxinu jako léčiva. Jednalo se o použití v oftalmologii, konkrétně u strabismu neboli šilhání. Tím se započala nová éra, kdy je botulotoxin využíván v medicíně, která pokračuje i v současnosti.

Jedná se o nejtoxičtější bakteriální toxin

Všechny typy botulotoxinů jsou v podstatě bílkovinné makromolekuly, které jsou tvořeny ze dvou peptidických řetězců. Jeden z nich je lehký a druhý těžký. Dojde k vazbě toxinu na buňku nervového typu a následně k proniknutí do nitra buňky. V buňce dojde k vazbě řetězce toxinu na nervová zakončení periferní nervové soustavy. Dojde k zastavení uvolňování mediátoru nervového vzruchu, kterým je acetylcholin. Botulotoxin je nejtoxičtější bakteriální toxin, který je doposud znám. Je dokonce 15 000 až 100 000krát toxičtější než sarin, což je nervový jed, který byl využit v tokijském metru při teroristickém útoku.

Botulotoxin postihuje autonomní nervový systém a vede ke svalové paralýze

Botulismus je intoxikace. Bakterie s latinským označením Clostridium botulinum se rozmnožuje v potravě. Stane se tak ještě před její konzumací, bakterie vylučuje velice silný toxin, k jehož absorpci dochází především v horních partiích trávící soustavy. Tento toxin vede k rozvinutí choroby. Většina toxinu, který pronikne do trávícího traktu, je sice ničena agresivními žaludečními šťávami, množství, které však projde střevy, je dostatečné k tomu, aby způsobilo intoxikaci organismu. V oblasti lymfatické tkáně střeva dochází k transportu bílkovinných molekul. Působení botulotoxinu je periferní. Zasahuje autonomní nervový systém tvořený hladkou svalovinou a nervy svalů příčně pruhovaných. Botulotoxin zastavuje uvolňování mediátoru nervového vzruchu z váčků v oblasti nervosvalových plotének a synapsí. Nastává svalová paralýza. Tento stav je dočasný, ale může trvat až několik měsíců. K jeho spontánní obnově dochází až po regeneraci nervu.

Typickým příznakem intoxikace je rozmazané či dvojité vidění

První příznaky intoxikace se obvykle projeví po 12 až 36 hodinách pod konzumace. Může k tomu však dojít i dříve, například po osmi hodinách, anebo také výrazně později, například až po osmi dnech. Mezi typické příznaky patří především nauzea, zvracení, dvojité vidění, zácpa, žízeň, paralýza jazyka, problémy spojené s polykáním a sekrecí slin. Oběť intoxikace bývá při vědomí, typické však bývá delirium či kóma. Může dojít k bronchopneumonii. Tělesná teplota je snížena a smrt nastává obvykle do 24 hodin od prvních příznaků intoxikace. Může k ní však dojít i po několika dnech. Příčinou úmrtí bývá nejčastěji asfyxie, ke které dochází kvůli paralýze dýchacích svalů. U lidí, kteří přežijí, dojde k úpravě všech obtíží v rozmezí 6 až 8 měsíců. Léčba však bývá značně obtížná. K léčbě je možné využít polyvalentní protibotulinové sérum. Osoby, které jsou ohrožené intoxikací, lze chránit díky očkování botulinovým antitoxinem.

Botulotoxiny jsou nebezpečné a mohly by vést ke vzniku biologické války

Botulotoxiny jsou vysoce toxické látky. Jejich příprava je bohužel poměrně snadná a v posledních letech jsou k dostání na trhu. Jedná se tak o nebezpečnou hrozbu, která by mohla vést ke vzniku biologické války nebo také bioteroristického útoku. Botulotoxin by bylo možné pro tyto účely použít ve formě aerosolu či v potravě. Pokud se botulotoxin aplikuje tímto způsoben, dojde k rychlému propuknutí příznaků botulismu. Po 12 až 36 hodinách od vystavení se této látce se u postiženého objeví dvojité či rozmazané vidění, dále také problémy s řečí, problémy s polykáním, rozšíření zorniček, následně i obrna bránice či také kosterního svalstva a dále pak dušení a následná smrt. Ke smrti dochází u 80 % nakažených do jednoho, dvou nebo tří dnů. Nakaženým lidem je potřeba co nejrychleji aplikovat botulinový antitoxin a zahájit také umělé dýchání za pomocí příslušných přístrojů. Podpora dýchání je nutná po dobu několika týdnů či měsíců, jedná se o dlouhodobý proces. V některých státech je dostupná profylaktická vakcína, která funguje proti botulotoxinu. Je možné, že na vzniku botulotoxinových zbraní pracuje již řada různých zemí. Relevantní informace však nejsou vzhledem k utajování informací dostupné. V Japonsku se o použití botulotoxinu při teroristických útocích již opakovaně zasadila sekta Óm Šinrikjó, která byla původcem teroristických činů v Matsumotu a Tokiu. Jednalo se o útoky, kdy byl využit sarin, naštěstí však nebyly úspěšné.

V oblasti medicíny byl botulotoxin použit poprvé v oftalmologii

Již před více než půl stoletím se začalo uvažovat nad možným využitím botulotoxinu v medicíně. Konkrétně se jednalo o léčbu hyperaktivity svalů. Samozřejmě zde panovaly jisté obavy ohledně aplikace látky s takto vysokým toxickým účinkem. V praxi byl nakonec botulotoxin použit v rámci medicíny poprvé v oblasti oftalmologie. Posléze se jeho možnosti uplatnění značně rozšířily a v posledních desetiletích se botulotoxin těší oblibě hlavně při odstraňování vrásek v obličeji. K tomuto účelu se využívá především botulotoxin typu A, který se formou injekce aplikuje do svalů. Jeho dávka činí maximálně 200 IU. Botulotoxin, který je využíván pro léčebné účely, se vyrábí v podobě krystalického toxinu v lyofilizované podobě. Jeho aktivita je určena s vysokou přesností. Injekčně se aplikuje do místa, kde by měl nastat účinek, je důležité řídit se doporučeným ředěním a dávkováním. V rámci neurologie, oftalmologie i kosmetiky je jeho aplikace považována za naprosto bezpečnou. Botulotoxin nachází uplatnění v neurologii, kde jsou jeho možnosti využití značně široké. Uplatňuje se například u krční dystonie, blafarospasmu, hemifaciálních spasmů i u Meigeho syndromu. Léčba botulotoxinem se jeví jako velice úspěšná při bolestech zad a hlavy.

Bolesti zad dnes patří mezi civilizační choroby

V oblasti léčby bolesti zad, která se dnes již řadí mezi civilizační choroby, by se mohl stát botulotoxin dobrým léčebným prostředkem. Zatím se však čeká na to, zda tato látka uspěje v klinických studiích. Bolesti v oblasti bederní páteře jsou u lidí v produktivním věku nejčastějším důvodem pracovní neschopnosti. Někdy v životě postihne bolest zad okolo 80 % lidí. Tento údaj je však reálně nejspíš ještě vyšší, protože 74 % dětí, které navštěvují základní školu, uvádí, že bolesti zad již zažilo. Mezi lety 1993 a 2003 se ve Velké Británii pětkrát zvýšil počet ambulantních pacientů, kteří navštívili lékaře z důvodu bolesti zad. Počet dní, kdy byli pacienti nemocní, nemohli do práce a dostali za ně vyplacené nemocenské dávky, se zvýšil během tohoto období dvakrát. Otázkou však zůstává, do jaké míry je tento nárůst dán tím, že se skutečně významně zvýšil počet lidí, které sužují bolesti zad, anebo tím, že se změnil přístup lidí ke zdravotním problémům a ke zdraví a lidé mají nyní větší potřebu svůj zdravotní stav řešit, více na něj dbají a o to více si všímají zdravotních problémů.

Na bolesti zad si stěžují obě pohlaví i různé věkové skupiny

Výzkumníci z Centra pro studium vlivů prostředí, které sídlí na Univerzitě v Southamptonu, zpracovali studii, jejíž podstatou bylo porovnání dvou dotazníkových šetření, která se konala s odstupem deseti let. Dotazníky obdrželi náhodně vybraní pacienti dle kartotéky praktických lékařů v Southamptonu a okolí. Otázky zkoumaly pracovní a další rizika, která by mohla mít spojitost s bolestmi zad, a ptaly se na výskyt bolestí v oblasti lumbální páteře, které by trvaly déle než 24 hodin. V období mezi výzkumy, které trvalo zmíměných deset let, došlo ke zvýšení roční prevalence bolestí zad o třináct procent. Tento trend je platný pro obě pohlaví i všechny věkové kategorie, neprojevují se v něm ani žádné sociální či místní diference. Odpovědi na otázky, které se ptaly na intenzitu bolestí zad, však neprokázaly žádné podstatné zhoršení. Častější jsou naopak stížnosti na bolesti zad, které lidem způsobují pouze mírné obtíže. Tento fakt je tedy poměrně překvapivý vzhledem k tomu, jak často lidé vyžadují pracovní neschopenku po svých praktických lékařích právě z důvodu bolesti zad.

Příčinou rostoucího počtu lidí trpícími bolestmi zad zřejmě není změna vnějšího faktoru

Příčina rychlého nárůstu lidí, kteří mají problémy se zády, není známá. Bolesti zad se rovnoměrně objevují u mužů i žen, u lidí různého věku i sociálního postavení, dochází tak k celkovému nárůstu těchto problémů u všech rozličných kategorií lidí. Je proto nepravděpodobné, že by příčinou mohla být změna některého faktoru vnějšího prostředí. Tento jev lze pravděpodobněji vysvětlit změnou, kterou prodělalo za poslední desetiletí kulturní klima. Bolestí zad jsou současnou společností více vnímány, jsou považovány za chorobu. I mírnější obtíže související s bolestmi zad jsou tak vnímány jako důvod k pracovní neschopnosti. Tento jev je někdy nazýván také epidemií bolestí zad.

Jedná se o epidemii bolesti zad či o epidemii pracovní neschopnosti

Dochází k neustálému zvyšování nemocenských dávek i počtu pacientů v ordinacích, kteří si stěžují právě na bolesti zad. Od poloviny minulého století je také pozorován zvýšený počet těch, kteří v důsledku bolestí zad odcházejí do invalidního důchodu. Někteří odborníci se přiklánějí k názoru, že se nejedná o epidemii bolesti zad, ale spíše o epidemii pracovní neschopnosti. Za podstatný důvod je považováno nastavení systému zdravotního pojištění, ve kterém platí bolesti zad jako důvod k udělení pracovní neschopnosti. Systém zdravotního pojištění tak bez váhání vyplácí pacientům příslušné dávky, což je dále spojeno s nárůstem nezaměstnanosti. Zařízení určených pro rehabilitaci je nedostatek. Zřejmý je však sedavý způsob života drtivé většiny populace, dále také nedostatek sportovních činností či jakékoliv fyzické aktivity. Pracovní činnost je leckdy monotónní a mnoha lidem nepřináší cílené uspokojení. Je však nutné zdůraznit naopak také to, že výrazně ubylo zaměstnání, kde lidé při výkonu práce zvedali těžká břemena či konali jiné fyzické náročné úkony, které bezesporu zatěžovaly páteř. V současné době tyto práce vykonávají spíše stroje a jiné mechanismy.

Lidé vnímají bolest více než dříve

Někteří z řad sociologů podotýkají, že za posledních padesát let začali lidé bolest výrazně více vnímat a především o ní také hodně mluvit a řešit ji. To však pořád přímo nevysvětluje, proč zrovna bolesti páteře mají tak vysokou preferenci a proč je právě v tomto případě tak velký rozdíl mezi udávanou bolestí a reálnými změnami na páteři. Bolesti zad jsou spojovány především s poškozením lumbální páteře. Nové objevy v oblasti neurofyziologie však ukazují, že může docházet k přetrvávání bolesti i bez souvislosti se zjevným poškozením. Je možné, že právě léčba botulotoxinem by mohla přinést nový náhled na tento složitý a aktuální problém. Léčba botulotoxinem je úspěšná u mnoha spastických problémů, které jsou vyvolány například špatným držením těla. Terapie botulotoxinem funguje také u fibromyalgií, u problémů kloubního aparátu a také u bolestí hlavy, které jsou způsobeny neustálou tenzí hlavového svalstva. Pozitivní výsledky má tato terapie také u hyperhidrózy či nadměrného pocení. Léčba medikamenty není v těchto případech příliš účinná, a tak lidem, kteří trpí těmito problémy, nezbývá leckdy nic jiného než chirurgický zákrok. Terapie botulotoxinem se tak nabízí jako rychlé a fungující řešení.

Botulotoxin se využívá k léčbě strabismu

Botulotoxin je používán v oftalmologii. Zde se jedná o léčbu strabismu neboli šilhání, poklesu víček a křečovitého zavření víček. V otorinolaryngologii představují velký problém poruchy spojené s nadměrnou sekrecí exokrinních žláz. I zde má botulotoxin pozitivní výsledky. Uplatňuje se také při odstraňování dysfonie, která se vyznačuje křečemi v oblasti hlasivek.

V oblasti kosmetiky je používán k odstraňování hlubokých vrásek

Botulotoxin nachází v poslední době významné uplatnění v kosmetice. Využívá se zejména pro odstraňování hlubokých vrásek na čele a celkově v horní části obličeje. K těmto hlubokým vráskám dochází v důsledku nadměných stahů okolních drobných svalů. Botulotoxin se aplikuje v podobě mikro injekcí do obličejových svalů, které jsou jeho cílem. Botulotoxin poté oslabí svalový tonus a dojde k vyrovnání povrchu kůže. V rozmezí dvou až čtrnácti dní dojde k požadovanému efektu, kterým je paralýza svalů. To, kdy tento jev nastane, závisí na hmotnosti svalů, které byly aplikací ovlivněny. Po čtyřech měsících by mělo dojít k opakování injekcí, jejich provedení lze upravit podle dosavadních výsledků aplikace. Poté lze očekávat trvání požadovaného efektu přibližně po dobu jednoho roku. Kúru se doporučuje opakovat vždy po devíti či dvanácti měsících. Častější opakování by nemělo význam, přineslo by efekt spíše negativní, mohlo by dojít k vytvoření protilátek a následné ztrátě účinku. Pokud již přeci jen dojde ke vzniku imunity proti typu A, lze problém řešit aplikací jiného typu botulotoxinu. Metoda je bezpečná, ale vždy je zapotřebí velká opatrnost. Mohou nastat komplikace, mezi které se řadí dočasná ptóza, asymetrický efekt, nedostatečný efekt, bolest hlavy či vznik hematomu. Tento způsob léčby představuje kontraindikaci u nemocných mystenií a také u těhotných a kojících žen. Odstraňování hlubokých vrásek pomocí botulotoxinu je sice pouze dočasné, ale přesto se tato metoda v současnosti těší velké popularitě. Botulotoxin je možné využít v oblasti estetické medicíny také k eliminaci svalových deformací v oblasti obličeje, dále jizev po invazivních chirurgických výkonech anebo také asymetrického tonu svalů či tiků.

Botulotoxinová terapie je úspěšná

Je evidentní, že je botulotoxinová terapie úspěšná, především v kosmetické medicíně. Přesto zde jsou však určitá omezení. Doba působení této léčby je omezená a po určité době musí dojít k její další aplikaci. Riziko představuje možný vznik alergie po opakovaných aplikacích botulotoxinu. Alergie se však vyvíjí pouze u 5 % pacientů. Pro kosmetické účely se dříve využíval pouze botulotoxin typu A, nyní je možné využít i typ A, který je ideální právě pro pacienty trpící alergií na botulotoxin typu A.