Málokdo by neznal jalovec – oblíbené koření, které má v naší kuchyni velmi důležité postavení. Vyjma jalovce černého existuje ještě jalovec červený. Strom nebo keř pochází z cypřišovité čeledi. Jsou pro něj typické krátké ostře pichlavé listy, které mají šedozelenou barvu. Plody jalovce dozrávají mezi druhým až třetím rokem. Jalovec červený je v Evropě značně rozšířený, částečně se používá také v Asii. Aromatické plody se nazývají jalovičky, mohou mít černou nebo červenou barvu.
Dřevo jalovce obecného velmi příjemně voní pryskyřicí. Zapálíte-li vyschlé jalovcové dřevo, vyniká krásnou a velmi příjemnou vůní. Plody jalovce sbíráme koncem října.
Léčivé vlastnosti jalovce červeného jsou velmi podobné jalovci černému. Vyniká zejména pro své močopudné účinky. Již v lidovém léčitelství měl jalovec širokospektré uplatnění. Využíval se v revmatologii, při bolestech kloubů a páteře. Zlepšuje trávení, odstraňuje bolesti žaludku, které vyplývají z nedokonalého trávení. Velmi dobře působí proti nadýmání a podporuje chuť k jídlu. Aby se dosáhlo lepších výsledků, je vhodné před použitím plody dokonale rozdrtit. Bobule mají protikřečové a protizánětlivé účinky.
Není divu, že jalovec našel své uplatnění jako koření v kuchyni. Používá se k dochucení divočiny, nádivky, masa, do omáček i polévek.
Jalovec se často využívá také jako dekorace, zejména pak větvičky tohoto stromu.