ZBOŽÍ V AKCI
Názor na to, co má člověk jíst, co je pro něj zdravé, se stále vyvíjí. Mění se v čase, je ovlivněn řadou faktorů a zejména tím, co má člověk k dispozici a co mu chutná a vyhovuje. V dnešní době však žijeme ve světě, kde se na nás ze všech stran žene mnoho protichůdných informací, ve kterých je opravdu těžké se orientovat a vybrat si z nich skutečně to nejlepší. Málo posloucháme své vlastní tělo a poznatky vědeckého poznání jsme patřičně zmateni.
Margarín jako náhražka másla byl objeven v roce 1869 francouzským lékárníkem. Císař Napoleon III. tehdy potřeboval pro svou armádu levný a chutný tuk ve velkém množství. Hlavními surovinami pro výrobu margarínu byly v tehdejší době odstředěné mléko a hovězí lůj. Průmyslová výroba margarínu byla zahájena roku 1872 holandskými firmami Jurgens a van den Bergh, které posléze v roce 1930 vytvořily nadnárodní korporaci Unilever. Margarín byl levnější než máslo, kvůli čemuž byl preferován v období obou světových válek i v padesátých letech minulého století, kdy panoval nedostatek potravin. Spotřeba margarínu stále vzrůstala a firmy začaly k jeho výrobě využívat rostlinné tuky, které bylo nejdříve potřeba ztužit. Lékaři se domnívali, že mastné kyseliny z rostlinných olejů jsou zdravější než mastné kyseliny z másla. Zdůrazňovali rizika másla a sádla spojená s vysokým cholesterolem, rostlinné tuky tak byly naopak vnímány jako prevence kardiovaskulárních onemocnění.
Obyvatelstvo Evropy i Ameriky bylo přesvědčeno k masové konzumaci margarínů. Bylo provedeno velké množství epidemiologických studií, které prokázaly, že margaríny vyráběné ztužováním olejů obsahují trans-izomery mastných kyselin, díky čemuž se riziko kardiovaskulárních onemocnění naopak zvyšuje. Důkladná studie, v níž se po dobu dvaceti let sledovalo osmdesát tisíc amerických žen, prokázala zvýšené riziko vzniku infarktů i cukrovky 2. typu. Poznatky této i řady jiných studií vedly v devadesátých letech minulého století k tlaku na výrobce, aby došlo ke snížení obsahu trans-mastných kyselin v potravinách. Žádná z provedených studií nezjistila riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění ve vztahu ke konzumaci másla nebo sádla.
Margaríny samotné jsou takřka bez vůně a chuti. Aby byly pro konzumenty lákavé, přidávalo se do nich zpočátku máslo. Následně byl však objeven diacetyl, který dokázal margarínu dodat vůni, chuť i žlutou barvu. Jedná se o jednoduchou organickou látku, která je v nepatrném množství přítomna v másle a rostlinných olejích. Nejedná se však o látku zcela bezpečnou, i když její akutní toxicita není moc velká. Bylo prokázáno, že vdechování diacetylu může mít za následek vážné poškození plic a může vést dokonce až ke smrti. Dle pokusů na potkanech by látka mohla vyvolat zánětlivé až nekrotické změny sliznice nosu a hrtanu. Tento poznatek se však u lidí nepotvrdil.
Dnes se doporučuje preferovat neztužené rostlinné oleje a také ryby, které jsou bohatým zdrojem zdravých tuků a olejů. Máslo a sádlo jsou přirozenými zdroji cholesterolu a lidský organismus je také potřebuje. Jedna polévková lžíce čistého másla je ideální množství k dochucení pokrmů a zároveň obsahuje přijatelné množství cholesterolu. Z ajurvédy a indické kuchyně je známé máslo ghí, které generace našich babiček znala jako přepuštěné máslo. Máslo se rozpouští pomalu, ideální je k tomuto účelu hrnec s vodní lázní. Po rozpuštění másla se opatrně sebere pěna, která obsahuje cholesterol, máslo se poté dá na chvíli vychladnout a ustát. Doporučuje se nalít rozpuštěné máslo do kameňáku, druhý den udělat do másla několik otvorů až ke dnu, kterými vylijeme nadbytečné podmáslí. Potom máslo znovu rozpustíme a přelijeme do jiné nádoby, aby případný příškvar zůstal na dně. Máslo se nesmí přepálit. Poté jej nalijeme do porcelánové nádobky a uchováváme v chladu, kde vydrží až šest měsíců. Ke snížení množství špatného cholesterolu pomáhá také konzumace dostatečného množství zeleniny a obilnin, které dodají tělu tolik potřebnou vlákninu.
Eushops.cz
Jaurisova 515 Praha 4
140 00
info@eushops.cz